Mezi oficiálními politiky nebylo obrazu heroických. Stali se radikálními přesně v tom okamžiku, kdy to bylo umožněno uvolňující se vnější situací. Svlékli kožich oportunismu, když nastalo politické jaro, pozorně se dívajíce na teploměr.
Celkem je značně obtížné vynést spravedlivý rozsudek nad válečnými oportunisty. Bylo jich ostatně mnohem více, než se dnes vypočítává. Pravda, jejich politický věhlas byl zcela roztříštěn výsledkem války. Žádné z jejich proroctví se nesplnilo, a to je vydává posměchu. Ale není spravedlivé jim odpírat porozumění těm, kteří se na neštěstí musili rozhodovat v dobách plných nejistoty a tragických obav. Čas, který ví, jak to dopadlo, a proto je dvojnásob moudrý, sotva si už umí vyvolat v mysli všechny nesnáze a pochyby času minulého. Historie v letech 1914 až 1918 nepospíchala tak přímo a nedočkavě k cíli, aby vedle známého výsledku nebyly v různých údobích možné i výsledky jiné, buď záporné nebo polovičaté. Vítězství Dohody nebylo nijak předurčeno a zřejmě už v začátcích. Už jiný výsledek bitvy na Marně dal by patrně jinou podobu celé válce.
Pak by bylo bývalo nutno přijmout za oficiální národní moudrost slova, která dr. Kramář napsal na počátku války: všechen radikalismus je zamrzlý tón z Prášilovy trouby. Pak by zase radikálové byli přísně a nepřítivě souzováni. S jejich politikou by byl národ rozdrcen a zbyly by z něho jen jeho kosti, aby z nich snad jednou povstal, snad nepovstal mstitel. Oportunisté se připravovali na poníženou politiku ve vítězném Rakousku a cvičili se v zapírání hrdosti národní a osobní. Po vítězství německé politiky by skromné úspěchy oportunismu opravdu jedinou národní pozicí. Dr. Šmeral, velmistr tohoto oportunismu, měl pravdu, když si představoval, jak by se k němu chovalo pro protekci. Thermopyly, v nichž národ najednou padne, jsou ovšem patetičtější. Ale středoevropští národovci více milují život než patos.
Denis, starý přítel národa a jeho historik, přísně posuzoval z Paříže nečinnost a malátnost v Čechách. Zdálo se mu snad, že země, v níž povstalo hnutí husitské, je povinna své pověsti větší odhodlaností. Zda ocenil správně vzdálenost od dob husitských? Vývoj udělal z moderních Čech zemi mírnou a štítící se obětí přílišných.
Do české politiky dostal se prvek radikalismu teprve, když to dovolovala konjunktura. Dokud byla možnost, že Rakousko-Uhersko zvítězí a vezme nad odbojným národem strašnou pomstu, dotud byl oportunismus z české politiky nevyhladitelný. Ústřední mocnosti dlouho vítězily na bojištích — proto trval oportunismus tak dlouho.
(Prvá kapitola Konec oportunizmu z Prvého zväzku Budování státu od F. Peroutky)
