Na pive
Slovácko sa nesúdi

Hotař Klásek div nespadli z lavky, jak sa lekli, dyż im stařeček Pagáč večer zabúchali bičem na okno.
,,Pod ně pomoct!“ – zavolali z voza, dyž Klásek vyšli ze dveří.
„Kam jedeš?‘
,,Ná, co to necítíš? Vezu tú durancijovú břečku do pálenice!” chlubili sa stařeček.
,,Ale, býl sem tam včera – dneskaj sa ně nechce!“ – huhňali Klásek.
,,Co sa ti nechce? Enom poď! Aspoň jednú uděláš neco užitečného. Budeš ně do puténky nabírat kvas a já to budu odnášat do kotla – a abych nezapomněl – ufikni v komoře pořádný kus slaniny – na suchý břuch sa špatně pije!“ Klásek brblali, ale za chvilku sa vrátili v haleně a z uzélkem pod pažú. Stařeček enom mrkli po uzélku, aby odhadli, lesti sa hotař při krájání špeku neuřezali do prsta. Znali ho moc dobře, že by sa rozdál, dyby mu pámbu ruky nedržál…
,,Koléj teho letos budeš mět?“
,,Nó, dyž dobře poteče, tož takých štyrycet litrů – aj věcéj. Bylo to dobře uzráté a kvasu mám přes štyry metráky.“ – A šibli do kráv.
Dyž dojeli do pálenice, zrovna z poslední várky vysýpali kostky do potoka a vyplachovali kotel. Vyšlo to na minuťu. Za pomoci súsedů měli za chvilku »zasypané«, a protože pod kotlem ešče hořalo, tož tam Klásek přihodili pár polének a prohrábli rošt. Hajný Srnec, kerý pálili poslední, už rozlévali sliovicu ze sodovčáka a dávali koštovat.
,,Dobrá je“ – hodnotili stařeček. ,,Šak štyryjapadesát má!“
„Má – hádáš dobře!“ pravili Srnec. ,,Včílkaj ju nechám týdeň otevřítú, aby vyšly ty smrady. Dva stupně ztratí a bude pěkně »kulatá«.“
,,Tož, okoštujte aj moju!“ – přihlásili sa pastýř Tatar. Potem ešče vytahli butelku hlásný Fukar a starý Peléšek – a za chvilku už sa enom mlazgalo, chválilo a řečnovalo …
Velikého rozdílu mezi »kapkama« nebylo, lebo trnky byly pěkně uzráté, až sa im »řitečky scvrkávaly«, slunečka a cukru na vůlu, tož sa sliovička ve sklenečkách enom gúlala …
Stařeček po každém koštu mlazgli, oblízli sa a posuzovali: ,,Chlapé, kemu česť, temu česť – pastýřovi trúba! Néni marná – takú možete ponúknút aj císařovi pánovi!“
Starý Peléšek zakvedlovali sodovčákem a nastavili ho prot lampě: „Sak sa podivajte, jak drží řetázek!“
No, je fajnová a sladučká jak malvaz, to je bez řeči. Enom sem si tak pravil, kolej sa téj »halúzkovéj« v tějto pálenici vypálilo? Herdek, to by byl potok! Šak to by mohl mět najlepší zevidované totkaj »správec« Peléšek!“ – připomněli znov stařeček.
Peléšek, kerý už najmeň štyrycet roků »védli« pálenicu, přiložili pod kotel a poctěný titulem »správec«, pokládali za svoju povinnost dat neco do placu:
,,Tož na chup sa to řéct nedá – to bych mosél nahlédnút do dukomentů, ale je isté, že dybyzme ju vypustili do dědiny, to ji bude až po křížek na zvoničce… Měl sem a mám tady stejných kunčoftů, keří roka nevynechajú a dycky si »krapečku« vypálijú To víte, mosí to byt v chalupě jak medicina!“
„No to máš recht, lebo dyž donde tá »famfulica«, tož Kača si dycky kapne na cukr!“ – potvrdili Pagáč.
„Enomže, dyž ty si »kapneš«, tož pro Kaču už ve sklénce neostanú ani ty tři kapky na cukr…“ – trefili hřebík na hlavičku. Fukar.
,,Trúbo!“ – zmohli sa enom na jedno slovo stařeček.

(Ukážka z knižky Slovácko sa nesúdi od Zděnka Galušku)

Hlúpy možeš byt enom dyž si zdravý a šmakuje ti!

O autorovi Zobraziť všetky články

admin