14. marec je výročie Mníchovskej dohody a vzniku Slovakštátu. No je to aj dátum, kedy sa narodil Albert Einstein. Tu ponúkame úryvok z jeho knihy Jak vidím svět nazvaný V boji proti nacionálnímu socializmu (kniha, ktorá sa, žiaľ nedá zohnať inak ako náhodou v antikvariáte – pri veľkej dávke šťastia).
Dokud se mi k tomu bude naskýtat možnost, budu pobývat pouze v takové zemi, kde vládne politická svoboda, snášenlivost a rovnost všech občanů před zákonem. K politické svobodě patří svoboda ústní i písemné artikulace politického přesvědčení, ke snášenlivosti úcta vůči jakémukoliv přesvědčení toho kterého jednotlivce. Tyto předpoklady v současné době v Německu nejsou splněny. Jsou tu pronásledováni všichni, kdo se obzvláště zasloužili o to, aby se dařilo mezinárodnímu dorozumění, a mezi nimi i někteří čelní umělci.
Tak jako kterýkoliv jednotlivec může duševně onemocnět i kterýkoliv společenský organismus, zejména v době, kdy se nežije snadno. Národy obvykle takovýmto neduhům odolají. Doufám, že v Německu už brzo zavládnou zdravé poměry a že se tu v budoucnosti velcí lidé jako Kant a Goethe nebudou jen čas od času oslavovat, nýbrž že se ve veřejném životě a v obecném povědomí také prosadí zásady, které hlásali.
Korespondence s pruskou akademií věd
PROHLÁŠENÍ AKADEMIE Z 1. DUBNA 1933
Pruská akademie věd se s rozhořčením dovídá z tisku, že na hnusném štvaní rozpoutaném ve Francii a v Americe se podílí i Albert Einstein. Okamžitě od něho žádala vysvětlení. Mezitím Einstein oznámil, že vystupuje z Akademie, s odůvodněním, že pruskému státu za jeho nynější vlády prý už nemůže sloužit. Protože je švýcarským občanem, má zřejmě také v úmyslu vzdát se pruské státní příslušnosti, které nabyl v roce 1913 pouze díky tomu, že byl přijat do Akademie za jejího řádného placeného člena.
Pruská akademie věd pokládá počínání Alberta Einsteina v cizině za věc o to povážlivější, že spolu se svým členstvem se odedávna cítí velmi úzce spjata s pruským státem a při vší rozhodné zdrženlivosti ve věcech politických, která je nezbytná, vždy zdůrazňovala a pěstovala národního ducha. Nemá tedy nejmenšího důvodu želet, že Einstein se rozhodl vystoupit z jejích řad.
Za Pruskou akademii věd:
Prof. dr. Ernst Heymann, stálý sekretář
ODPOVĚĎ ALBERTA EINSTEINA PRUSKÉ AKADEMII VĚD
Le Coq u Ostende 5. dubna 1933 Z míst naprosto spolehlivých jsem obdržel zprávu, že Akademie věd v jakémsi oficiálním prohlášení mluví o tom, že „Albert Einstein se podílí na hnusném štvaní rozpoutaném ve Francii a v Americe“.
Prohlašuji tu, že jsem se nikdy nepodílel na nějakých hnusných štvanicích, a musím dodat, že jsem nikdy nikde nepozoroval, že by snad někdo nějak štval. Všude se vždycky pouze referovalo, že příslušní němečtí vládní činitelé oficiálně prohlásili a nařídili to a ono, případně se komentovaly plány na ekonomickou likvidaci německých Židů.
Prohlášení, která jsem odevzdal tisku, se týkala faktu, že hodlám rezignovat na svou funkci v Akademii a na pruské občanství; obojí jsem zdůvodnil tím, že nehodlám žít ve státě, ve kterém se jednotlivcům nepřiznává stejné právo před zákonem, jakož i svoboda slova a názorů.
Dále jsem prohlásil, že současná situace v Německu je stavem masového duševního neduhu, a řekl jsem leccos i o příčinách takového stavu.
V písemnosti, kterou jsem odevzdal Mezinárodní lize pro potírání antisemitismu, aby ji použila k propagačním účelům, a která nebyla vůbec určena pro tisk, jsem také vyzval všechny uvážlivé lidi, kteří jsou i nadále věrni ideálům ohrožené civilizace, ať vynaloží všechny své síly na to, aby se masová psychóza, která má v Německu tak hrůzné symptomy, nešířila dál a dál.
Bylo by pro Akademii víc než snadné opatřit si autentický text všeho, co jsem kdy řekl, než se o mně vyjádří tak, jak se vyjádřila. Německý tisk mé výroky tendenčně zkreslil; ostatně při současném zotročení sdělovacích prostředků se nic jiného ani nedá čekat.
Stojím za každým slovem, které jsem publikoval. Očekávám ovšem na druhé straně od Akademie, když tě se sama navíc horlivě podílela na pomluvách, jakými jsem byl před německým publikem častován, že toto mé prohlášení dá na vědomí svým členům i německé veřejnosti, před jejímiž zraky mě tupili.
DVA DOPISY PRUSKÉ AKADEMIE 1
Berlín 7. dubna 1933
Vážený pane profesore!
Jako toho času předsedající sekretariátu Pruské akademie potvrzuji příjem Vašeho sdělení datovaného 28. březnem, že jste rezignoval na své místo v Akademii.
Na svém plenárním zasedání 30. března 1933 vzala Akademie na vědomí, že z ní vystupujete.
Jestliže Akademie hluboce lituje, že se věci takto seběhly, postihuje toto politování ovšem fakt, že člověk takové vědecké autority, kterého jeho dlouholeté působení mezi Němci, jeho dlouholetá spjatost s naší pospolitostí nemohly nedovést k důvěrné znalosti němectví a německého myšlení, přidal se nyní v cizině ke kruhům, které – dojista zčásti i z neznalosti skutečné situace a událostí v Německu – šířením nesprávných úsudků a neodůvodněných domněnek našemu německému národu značně uškodily. Od člověka, který tak dlouho patřil mezi členy naší Akademie, bychom byli s určitostí očekávali, že se bez ohledu na vlastní politické smýšlení postaví na stranu těch, kteří v této době hájí náš lid proti přívalu pomluv. Vaše svědectví by v cizině bylo bývalo mocným argumentem právě teď, kdy se tam vynořují různá podezření, zčásti odporná, zčásti směšná. Že namísto toho mohli Vaše svědectví využít ti, kdo – kromě toho, že odmítají současnou německou vládu – zastávají nesmiřitelná a záštiplná stanoviska vůči německému národu, to bylo pro nás drsným, ba krutým zklamáním; bylo by asi stejně vedlo k rozluce s Vámi, kdybyste nás nebyl zpravil o svém vystoupení z Akademie.
S veškerou úctou
v. Ficker
2
11. dubna 1933
K tomu dodává Akademie věd, že její prohlášení z 1. dubna 1933 se neopírá jenom o německé zprávy, ale i o články v tisku cizím, zejména ve francouzském a v belgickém; o zprávy a články, vůči nimž pan Einstein nic nenamítl; měla k dispozici mezi jiným rovněž téměř všude doslovně publikované prohlášení Lize proti antisemitismu, v němž se pan Einstein pozastavuje nad tím, že prý Německo znova upadá do barbarství dob dávno minulých. Jinak Akademie konstatuje, že pan Einstein, ač se podle vlastního prohlášení nepodílel na hnusných štvanicích proti Německu, neudělal nic, aby dal najevo nesouhlas se všemi těmi podezřeními a pomluvami, k čemuž ho podle názoru Akademie zavazoval fakt, že je jejím dlouholetým placeným členem. Pan Einstein naopak, a v cizině, vydával prohlášení, která jako svědectví světově proslulého člověka využili, lépe řečeno zneužili všichni, kdo nejen zastávají nepřátelské stanovisko vůči současné německé vládě, ale staví se odmítavě a nenávistně i vůči celému německému národu. Za Pruskou akademii věd:
H. v. Ficker – E. Heymann
stálí sekretáři
ODPOVĚĎ ALBERTA EINSTEINA
Le Coqsur-Mer (Belgie) 12. dubna 1933 Obdržel jsem Váš dopis ze 7.4. t. r.; je mi velice líto, jaké názory se to v něm vyjevují. Mohu věcně odpovědět jenom toto:
Co tvrdíte o mých postojích, je v zásadě pouze jinou formou Vašeho už publikovaného prohlášení, v němž jste mě obvinili, že jsem se podílel na hnusných štvanicích proti německému národu. Toto tvrzení jsem už ve svém předchozím dopise označil za pomluvu.
Dále jste podotkli, že jakési mé „svědectví ve prospěch německého národa“ by bylo v cizině zapůsobilo jako mocný argument. Na to nemohu nenamítnout, že podobné svědectví by se rovnalo negaci všech mých názorů na spravedlnost a svobodu, jaké celý život zastávám. Takové svědectví by nebylo totiž, jak vy to nazýváte, svědectvím ve prospěch německého národa; naopak by asi působilo jen ve prospěch těch, kdo se snaží zlikvidovat myšlenky a zásady, které německému národu zajistily čestné místo ve světové civilizaci. Nějakým takovým svědectvím bych za současných okolností – i když nepřímo – jen přispěl k zesurovění obecných mravů a ke zkáze všech dnešních kulturních hodnot.
Právě z tohoto důvodu jsem cítil nutkavou potřebu vystoupit z Akademie, a Váš dopis mi jen dokazuje, že jsem se zachoval naprosto správně.
korespondence s bavorskou akademií véd
DOPIS BAVORSKÉ AKADEMIE VĚD
Mnichov 8. dubna 1933
Excelence!
Ve svém dopise Pruské akademii věd jste své vystoupení zdůvodnil poměry, které toho času panují v Německu. Bavorská akademie věd, která Vás před lety zvolila za svého dopisujícího člena, je rovněž německou Akademií, spjatou s pruskou a s jinými Akademii svazky úzké solidarity, takže Váš rozchod s Pruskou akademií věd nemůže nadále nemít vliv na Vaše vztahy k naší Akademií
Jsme tedy nuceni zeptat se Vás, jaký máte názor na svůj vztah k naší Akademii, po tom všem, co se přihodilo mezi Vámi a Pruskou akademií.
Presidium Bavorské akademie věd
ODPOVĚĎ ALBERTA EINSTEINA
Le Coqsur-Mer 21. dubna 1933 Svou rezignaci na funkci v Pruské akademii věd jsem zdůvodnil tím, že za stávajících poměrů nehodlám nadále ani být německým občanem, ani tak nebo onak záviset na pruském ministerstvu školství.
Tyto důvody by samy o sobě ještě nepodmiňovaly řešení mých vztahů vůči bavorské Akademii. Jestliže si přesto přeji, aby bylo mé jméno vyškrtnuto ze seznamu jejích členů, má to důvod jiný: Akademie mají v první řadě za úkol podporovat a chránit vědeckou činnost v té které zemi. Německé učené společnosti však – pokud mi je známo – přijaly mlčky fakt, že nemalá část německých vědců a studentů i lidí vykonávajících své povolání na základě akademického vzdělání se v Německu zbavuje možností pracovat a vydělávat si tak na živobytí. Nechci být členem pospolitosti, která – i když pod nátlakem – zaujímá podobný postoj.
Odpověď na pozvání k účasti na jedné demonstraci
Tyto řádky jsou odpovědí na pozvání zúčastnit se ve Francii manifestace proti německému antisemitismu.
Bedlivě a ze všech stran jsem zvažoval, jak reagovat na nabídku, která se mě dotýká víc než něco navýsost osobního. Výsledek uvažování byl ten, že se osobně té důležité manifestace zúčastnit nemohu, a to ze dvou důvodů:
Za prvé pořád ještě jsem německým občanem, a za druhé jsem Žid. Co se týče prvního bodu, musím dodat, že jsem působil v německých institucích a v Německu se mnou vždycky jednali jako s člověkem hodným největší důvěry. Jakkoli hluboce lituji všeho špatného, co se dnes v Německu děje, jakkoliv musím odsoudit veškerá ta hrozná pochybení, ke kterým tam dochází za souhlasu vlády – nemohu přece osobně spoluúčinkovat při něčem, co organizují oficiální osobnosti cizí vlády. Abych váhu takové věci beze zbytku ozřejmil, prosím, abyste si představili, že nějaký francouzský občan by v nějaké analogické záležitosti zorganizoval spolu s prominentními německými státníky protestní akci proti činům francouzské vlády. I kdybyste třeba naprosto uznávali, že podobný protest je věcně oprávněný, přece jen byste jednání svého spoluobčana vnímali nejspíš jako akt věrolomný. I kdyby byl býval Zola v době Dreyfusovy aféry došel k názoru, že má odjet z Francie, určitě by se nebyl zúčastnil jakékoliv protestní akce, kdyby ji byli pořádali oficiální němečtí činitelé, jakkoliv by ji byl věcně schvaloval. Byl by se omezil na to, za své krajany se – stydět.
Za druhé má nesrovnatelně větší cenu, když protest proti nespravedlivostem a proti násilí vychází od osobností, jejichž účast je motivována výlučně vnitřním humanismem a láskou ke spravedlnosti. To se ovšem netýká mne, Žida, který ostatní Židy považuje za své bratry. Pro něj bezpráví, které se děje Židům, je jako bezpráví, které se páchá na něm. Neměl by tedy soudit ani vlastní věc sám, nýbrž ponechat její posouzení v rukou těch, kteří na ní nejsou osobně zúčastněni.
Toto jsou mé důvody. Měl bych však rovnou dodat, že jsem vždycky obdivoval a ctil svrchovaný smysl pro spravedlnost, a ten je jedním z nejkrásnějších tradičních rysů právě francouzského národa.
